Včelařská konference

"Přeháníš, vytáčelo se, až se objevil med až u okénka. To již bylo v medníku
cca10 kg Někdy se opravdu vytáčelo každou sobotu ale to se přihodí i dnes.
dříve také těch snůšek bylo více. Jedna která dnes úplně chybí, je ta z
ohnice. Práce v budečáku ale opravdu byla náročnější na čas.
pepan"
Vytáčení, když se objevil med až u okénka, bylo pouze mimo rojové období, to znamená od zhruba konce června anebo od zaručeně nerojivých včelstev nebo u slabších včelstev.
U běžných až silných včelstev a v květnu a červnu by v takovém případě už bylo nejspíš pozdě, matka v plodišti by už měla delší dobu nedostatek místa, v plástech plno zavíčkovaného plodu, jehož místo by po líhnutí zabral med a včelstvo by nezadržitelně nabralo směr k rojové náladě.
Mohl by ještě pomoci šok, že by se jim radikálně vybral medník s donesenými zásobami, ten zarovnal plásty z plodiště s tím plodem a medem a plodiště se aspoň z poloviny, nejlépe z té od česna, vystavilo mezistěnami a jinak prázdnými plásty. Ale za prvé to nebyl stoprocentní recept proti rojením, za druhé včelstvo i tak vykázalo minimálně 14 denní přestávku v donášení zásob a za třetí byl to zásah pomalu dvakrát delší a namáhavější než běžný zásah v zadováku. Klidně to mohlo trvat i hodinu a půl a rozzuřilo se přitom dost včel.
Zásahy do včelstva v zadováku musely být tak časté, aby bylo včelstvo udržováno těsně pod oním bodem vývoje, kdy ve ve včelstvi tolik včel a zásob, že včely nabírají směr na rojení. U nástavkových úlů je možné snadno oddělit a rozchovávat nerojivá včelstva, stačí když nereagují rojením na množství donesených zásob, protože volný prostor se vždy dá přidat. U zadováků přidat prostor nejde a proto se včelstva musí před bodem rojení zadržovat pravidelnými zásahy. Záleží potom hodně na síle snůšky a na tom, jak ta snůška vyčerpává včely. Když je silná dlouhodobá snůška na kvalitním stanovišti s vysokou diverzitou zdrojů snůšky a se zdroji v blízkosti stanoviště, mohlo to znamenat potřebu být ve včelstvu třeba každý týden, protože včely tou snůškou sílily i zároveň zaplňovaly plásty medem. Pokud byla třeba silná snůška, ale ve větší vzálenosti anebo hodně medovicová snůška, tolik to třeba nebylo, protože včely snůškou nesílily anebo rovnou i slábly. Takže se do včel nemuselo třeba i celý měsíc, ke konci potom byl úl třeba kompletně zanešený medem, ale včelstvo bylo slabší a stále bylo díky tomu pod bodem rojení.
V praxi u zadováků, třeba ve včelíně s dvaceti nebo víc včelstvy když včelař chodil třeba každý víkend, tak vždy se takových prvních 15 - 30 minut studovalo přes okýnka a ze záznamů stav včelstev, jaká je potřeba do nich jít. Do některých včelstev bylo třeba chodit každých 14 dní nebo v případě dobré snůšky i každý týden, jiná včelstva se nechávala tak třeba celý měsíc.